glitter text generator

6.Kapitola Dračí Imperium

6. dubna 2012 v 18:00 | Naše potrhlá banda :DDD |  Naše "Knížka" Dračí Imperium
6. kapitola

Žena přivřela oči. Pokynula zlatému drakovi a on okamžitě přidal na tempu. Za chvíli nabral ohromnou rychlost, která byla sotva postřehnutelná.
"Vidím ji, Toelain." promluvil hlubokým hlasem zlatý drak. Žena přikývla. Znovu drakovi pokynula a on letěl ještě rychleji... Bylo to až nemožné.
Ta dívka tam skutečně byla. Padala dolů... ze hřbetu temného draka. Toelain se svým dračím přítelem k ní přiletěli a zachytili ji do rukou. Dívka se zmateně rozhlédla.
"Co se stalo? Já žiju?" zeptala se rozrušeně. Toelain ji pohladila po vlasech.
"Ano, žiješ."
Dívka se ženu řádně prohlédla. Ano, ovšem...
"Toelain Doragen... Ty jsi se vrátila!" rozzářila se.
"Ano, Raenon. Jsem tady, abych ti zachránila život..." odvětila Toelain.
"Proč mi pomáháš?" zeptala se po chvíli Raenon. Toelain se odmlčela.
"Protože jsi moje dcera."
Raenon zalapala po dechu. Tohle nečekala. "Všechno ti vysvětlím až přistaneme." řekla Toelain.
"Proto jsi tady? A aby jsi mi zachránila život?" zašeptala. Toelain přikývla.
A pak potichu dodala: "A abych zachránila život jí..." Nyní už Raenon ničemu nerozuměla.
"Alaen?! Proč?" Toelain se usmála a pak prohlásila:
"Protože ona je také moje dcera..."
************

Tu noc se všichni sešli v malé chatce. Raenon byla příliš rozrušená, neboť pocítila přívan událostí. Tolik zpráv... A až moc najednou. Ona přeci nemůže být Toelainina dcera... Nemůže... Její matka zemřela...
"Dovolte mi, abych vám všechno vysvětlila. Stalo se to už před mnoha lety. Když jsem se zamilovala do jednoho muže... Milovala jsem ho jako nikdy nikoho na světě. A myslela jsem, že on miloval i mne. To byla ale ta největší chyba, co jsem kdy v životě udělala. Jmenoval se Zawen. I on měl svého draka. Byl překrásný... Jeho drsná pokožka měla odstín takového nachu, jaký jsem ještě nikdy nespatřila... Nevěděla jsem ale, že ten drak má úžasné schopnosti... Brzy se mě a Zawenovi narodila dcera. A tehdy jsem zjistila, co je vlastně Zawen zač. On totiž nebyl zastáncem klanu dračích bojovníků... Zawen byl Temný jezdec. Naši dceru jsem pojmenovala Alaen. Byla velmi zvláštní, nýbrž ona měla v sobě geny Temné jezdkyně i Klanu dračích bojovníků... Oba jsme se jí snažily svést na svou stranu. Ale pak... Když Alaen bylo kolem dvanácti let... jsem počala dítě s lidským vrstevníkem. Jmenoval se... Dexirel. Narodila se mi dcera... Raenon... A tehdy... pár dnů potom... se Alaen rozhodla. Přidala se na špatnou stranu a Zawen ji zasvětil jako Temnou jezdkyni... Myslel si, že novorozeně, které jsem porodila, je také jeho dcera... Ale ona ho zničila. Nevím jak to dokázala... Ale ta malá děvenka.. Prostě na něj použila svou moc, sama jsem to nechápala. Ale byla to moje dcera. A já jsem velmi silná. Alaen se ujal Ergew a udělal z ní svou nejlepší jezdkyni.
Bála jsem se, že se budou snažit Raenon ublížit, kdyby se dozvěděli, jakou má moc. A tak jsem se sešla s Dexirelem. Požádala jsem ho, aby se o ni staral jako o lidské děvče. Dexirela jsem opustila a on si našel novou ženu, kterou miloval... Řekl jí, že Reanon našel v lese a že by se o ni měli postarat. A tak se i stalo, dokud dávní Zawenovi válečníci- Lapiseroni- Dexirela nezabili. A pak i tvou matku. Naštěstí tě našel tady Arexis... A teď jsi tady."
Raenon na ni něvěřícně zírala. Pořád to nechápala. Jak tomu vůbec může věřit? Jak může věřit čemukoli, když je celý její život založen na lži?
"Ale jak to myslíš... jaké geny? Musím mít v sobě geny Klanu abych se mohla stát jeho členkou?" vyhrkla Raenon. Toelain přikývla.
"Ty jsi to věděl jsi, že jsem nebyla dcera mé matky a neřekl jsi mi to! Celou tu dobu jsi to věděl! Kolik mi toho ještě chceš tajit, Arexisi?!" rozzlobila se Raenon. On jí ale nestačil odpovědět. "Máš ještě nějaká tajemství? Kolik jsi mi toho ještě neřekl? Kolik jste mi toho všichni neřekli! To se musím úplně všechno dozvědět až když mě málem zabijou?! Vážně?"
Raenon se rozplakala a vyběhla z místnosti. Zalezla do malého pokojíku, který sdílela s Jay a zamkla za sebou dveře. Svalila se na postel a jen tiše vzlykala.Jak jsem ho vůbec mohla milovat? Co o něm vlastně vím? Ptala se sama sebe, ohledně Arexise...
"Ale..." zašeptala. Vždyť já ho pořád miluju... uvědomila si a znovu se rozplakala.

Všichni seděli mlčky v hlavní místnosti chatky. Jay se zvedla a šla ke dveřím jejich pokoje.
"Raenon..." zaklepala, ale dívka jen seděla na posteli a vzlykala. Jay si povzdechla.
"Vím že je to pro tebe těžké, ale my jsme ti to říct nemohli."Jay stála přede dveřmi a dívala se na světlé dřevo.
"Byly jsme vázani kouzlem. Bylo by to horší.....Víš..já to taky nemám lehké."
Raenon otevřela. "Jakto že to nemáš lehký? Tajila snad tvoje máma, že jsi její dcera? Tajila snad ze máš sourozence?" Jay vešla a zavřela za sebou dveře.
"Ne..tohle ne..Moje matka je už šestnáct let mrtvá...Torex mě odnesl sem ke klanu, když mi byly dva roky." Jay se odmlčela.
"Neříkal náhodou Torex , že to vy dva jste založili klan?" Raenon se na ni podezíravě podívala. "To ano, ale na žádost někoho jiného. Existoval klan bojovníků. Byly to obyčejní bojovníci. Když jme přišli my, přinesli jsme sebou dvě dračí vejce. Když se vyklubaly, dvanáct bojovníků, včetně nás dostalo draky. Vznikl tak klan Dračích bojovníků. Ergew ale pobil pár bojovníků a zkoumal draky. Zmutoval je do nepřirozené podoby a zdvojnásobil jejich sílu...." Jay vhrkly slzy do očí. Raenon už se mezi tím uklidnila. "Když už mi bylo patnáct, dozvěděla jsem se, že Ergew.... je můj otec" Jay se rozplakala. Raenon na ní jen zírala.
"Takže chceš říct... že ty jsi moje nevlastní sestra?" Raenon myslela že jí pukne hlava. "Sakra!To je složitý."
Chvilku seděly jen mlčky. Raenon si to postupně vše srovnávala v hlavě. Jay přemýšlela. Měla jsem ji to říkat ? Teď bude ještě víc rozrušená, řekla si v duchu.
"Už teda víš, že jsme sourozenci a proto je mojí povinností, něco udělat. Může to proběhnout zítra. Seznámím tě s draky a koukneme se na Dexirela."
Slabě se usmála. Torex, Arexis a Auron seděli ve velké místnosti.Toelain odešla. Bylo tam hrobové ticho. Jay otevřela dveře. Vyšla s Raenon ve stejnou dobu. Na obou bylo něco znát. Raenon vypadal smířená se svým osudem a Jay vypadala, že ji spadl kámen ze srdce. Auron si ani nevšiml, že vstoupily. Díval se z okna ven a nad něčím důkladně přemýšlel. Torex přišel k Raenon a Jay a obě je objal. Sám nevěděl co dělá, prostě je objal. Jay ani Raenon nechápaly kde se to v něm vzalo. Arexis k nim přišel a kamaráda od nich odtáhl. "Co to bylo?" Provokativně se Usmál. "Sám nevím" odvětil Torex. Arexis pak Raenon chytil za ruku a zašeptal k ní: "Musím s tebou mluvit o samotě". Nic neřekla a přikývla.
Šli spolu kolem jezera Wolf a pak na louku Erion, uprostřed byl strom. Vydali se k němu. Raenon celou cestu přemýšlela proč s ní chtěl mluvit. Zrovna on. Byla na něj předtím tolik hnusná a on ji to řekl tak milým hlasem. Nevěděla co si má myslet. Přeskakovala s jedné myšlenky k druhé. Arexis také nevěděl co vlastně ji má říct.
Je to jen kamarádka... řekl jeden z jeho hlasů v hlavě. Ne to není od doby kdy si ji poprvé uviděl ji miluješ, řekl jiný hlas. Její azurově modré oči tě vábí a tyto moc dobře víš, Arexisi. Dobrá přiznávám si to: já ji miluji, miluji, miluji !! Tak řekl asi ten nejdůležitější hlas co v jeho hlavě byl a tím ukončil tuto zvláštní diskuzi.
Došli ke stromu. Sedli si pod něj. Tráva byla mokrá.
"Co si mi chtěl říct ?" Usmála se na něj. "Mimochodem, omlouvám se, že jsem po tobě v chatce takhle vyjela."
"Jo, to je dobré. Nech to plavat." Také se na ni usmál. "Takže důvod proč jsem chtěl s tebou mluvit je ten že...no těžko se o tom mluví..." Nevěděl vůbec kde začít.
"Arexisi pověz mi to, mně můžeš věřit."
"No chtěl jsem mluvit o tobě." Raenon zrudla jako jablko. Arexis, když viděl její pohled, se také začal červenat.
"No a co si mi vlastně tím chtěl říct ?" Zasmála se trošku.
"Jednu věc já tě..."
"Neruším náhodou ?" Zničeho nic se u nich objevil Torex. "Co tu děláte ? " Zeptal se s šibalským úsměvem. Raenon zrudla ještě víc. Teď vypadala jako rudá třešeň. "No šli jsme pozorovat hvězdy, dneska vychází druhá luna."
"A to jste šli jen sami dva?" Zeptal se škádlivě Torex.
"Ano, protože mi Raenon říkala že to ještě nikdy neviděla, a tak jsem se nabídl, že ji to ukážu." Odvětil uraženě Arexis. Raenon to potvrdila kývnutím.
"No dobrá věřím vám" dodal Torex a všichni tři zamířili zpět k chatce. Zrovna když byli u dveří, vyšla ven Jay.
"Ehm....Jdu se podívat na draky." Zazubila se a odešla k hoře.
"Chová se nějak divně..." Torex nechápavě zavrtěl hlavou. Auron seděl na židli a díval se do krbu. Raenon se protáhla a řekla: "Jdu spát dobrou noc." usmála se na Arexise. On se také usmál.
"Aurone..Měl by jsi svou dračici zavřít.Víš co by se stalo, kdyby někdo odhlail naše draky." podíval se na něj Torex.
"Včera Jay udělala třináctý prostor. Je pro Dexirela." Auron se zvedl a odešel dovnitř hory, kde draky schovávali. Potkal Jay. Seděla vedle vchodu do Larionovy jeskyně. Udivilo ho, že nešla dovnitř. Vždycky když byla smutná, chodila si povídat se svým drakem.
"Aurone, co ty tu děláš?" Zeptala se ho. On její otázku ignoroval. Pak však řekl :
"No musím to tu hlídat. Nařidil mi to Torex.
"Aha..nemusíš to tu teď střežit, budu tu ještě nějakou dobu, běž do chatky nabrat sílu." Odpověděla mu. Auron již odešel a Jay se chtělo brečet. Neudělala to, protože málo kdy brečela.
"Ach Larione, proč to Auron nevidí? Připadá mi, že jsem pro něj jen vzduch." Povzdechla si. "Já ho asi opravdu miluju." Znovu si povzdechla. Auron mezitím šel zpět do chatky, ale na něco si vzpomněl, nechal tam svou dýku. A zrovna ve chvíli kdy Jay to řekla, zastavil se. Nevěděl co si má teď myslet. Tohle neměl slyšet. Bral Jay jako svou kamarádku. A teď se dozvěděl tohle. Věděl. že k Jay cítí něco víc než kamarádství, ale nikdy si nemyslel že ona bude k němu cítit totéž. Pak slyšel, jak se Jay loučí s Larionem. V ten moment se vzbudil z myšlenek a pádil do chatky.
Jay se moc od Lariona nechtělo.Tady jí bylo dobře. Podívala se na svoje oblečení a vzpomněla si, že se od boje s Lapiserony nepřevlékla. Zamířila do chatky. Všimla si, že něco také utíká. Připadalo ji to jako kanec.
"No docela mi vyhládlo..." Jenže u sebe neměla luk a šípy a nemohla vrhat koule s ledovým ohněm. Sklíčeně došla do chatky. Doběhla do svého pokoje a vzala si nové šaty. Bílé tílko , dlouhé jen pod prsa a černé kraťasy.
"Jdu k řece" oznámila a vyšla ven. Řeka byla teplá, na to že byl večer. Chvíli jen tak seděla ve vodě a přemýšlela.
"Byl to opravdu kanec?" Říkala si. Na kance to bylo trošku větší. Pak ale myšlenku zahnala a vylezla z vody. Oblékla se a vyprala si svoje špinavé oblečení. Když se vracela do chatky, byla docela tma. Vykouzlila pár malých světýlek, které létaly okolo jejího těla. Když došla do chatky , byl tam jenom Auron.
"Ostatní už spí?" Zeptala se a hodila si mokré oblečení ke krbu. Auron přikývl. Jay se podívala do spíže, jestli tam náhodou není něco k zakousnutí. Vzala si jablko a posadila se ke stolu.Okolo ní ještě létaly světýlka. Hrála si s nimi, tvarovala je a nechávala skákat po stole.
Pak si ale povzdechla.Světýlka zmizela a místnost osvětloval jen oheň v krbu.
Jen tak tam seděli a mlčeli. Najednou přišla bouřka. Zahřmělo a nebylo to daleko chatky.Jay
nadskočila.Byla to zuřivá bouřka a Jay proseděla půlku noci u stolu. Auron si k ní blíže přisedl. Viděl má strach.
"Čeho se bojíš?" Zeptal se jí.
"Já jen....Nemám ráda bouřky"
Podívala se na něj , potom se ale zadívala do krbu.Bylo na něm něco zvláštního, něco, čeho si Jay ještě nevšimla. Jedna z cihel byla povytažená.Vstala ze židle a došla ke krbu.
Cihla byla uvolněná. Jay zatáhla, ale cihla nepovolila. Zkusila to znovu.Svalila se na zem s cihlou v ruce a dívala se na otvor v krbu.Něco v něm bylo. Jay položila cihlu na zem a Auron zvědavě přešel k otvoru. "Co to je?" Zeptala se Jay a posadila se vedle něj. "Nějaké spisy."
Auron držel v ruce několik starých pergamenů. Jay opatrně vzala ten největší.Bylo to několik listů slepených k sobě. Podívala se na Aurona a ten jen přikývl . Jay začala číst.

Pro mou dceru Nefrien.

Dlouho jsem tě hledal Nefrien.S matkou jsme si o tebe dělali starosti. Když jsi utekla, nevěděli jsme co dělat. Mera zemřela a ty jsi utekla! Matka zemřela žalem.
Já a Yoma jsme tě hledali. Pak jsme narazili na ten kámen.Bylo to na Severní louce nedaleko od naší chaty.Vzali jsme ho dovnitř. Yoma ale nemohla.Byla moc velká.Zkoumal jsem kámen
tři dny, než jsem odhalil jeho schopnosti. Nikdy...nikdy ho nikdo neměl najít!
Prokletý kámen! Když jsem ho zkoumal v hoře ….tentokrát s Yomou , stalo se něco zvláštního.
Káme zářil a Yoma se měnila. Byl větší a silnější.Její celkový vzhled se změnil.Když jsem se podíval na kámen , už tam nebyl. Místo něj tam byla květina. Zmutovala Yomu!
Po nějakém čase jsem si na ní zvykl.Sice vypadala jinak , ale chovala se stejně.
Květinu jsem pojmenoval Mutar.Sehnal jsem pár lidí , kteří měli draky.Když jsem znovu Mutar použil , už se neměnily jenom draci , ale i jejich jezdci.Potom se objevila ona!Nebeská.Trochu se to mezi námi zvrtlo a její bratr založil spolek.Klan draků, který měl za úkol mě zabít. Jen proto že mutuji draky. Pojmenovali se Dračí bojovníci. Řekl jsem si že se budu bránit. Mutar však pohltil i mě. Na svět jsem se začal dívat jinak.Vytvořil jsem obrovskou armádu svých služebníků...Na draka svého přítele jsem použil Mutar třikrát a vznikl z něho Deforme. Marka jsem pojmenoval Bezejmenný a dal jsem mu za úkol zničit ty nebeské stvůry. Doufám že jsi to našla a také doufám že se ke mě vrátíš.P o těch letech války....Po těch letech hledání... Rozmysli si to. Nechávám ti tu nákres Mutaru a nějaké informace. Doufám, že to využiješ dobře.

P.S. : Nevěř jim! Snaží se tě jen oklamat.

Tvůj otec Ergew

Když to Jay dočetla, nemohla se nadechnout. Seděla tam a zírala na papír."Jsi v pořádku?" Auron se na ni podíval."Musím na vzduch." Řekla a šla ven. "Vždyť budeš podchlazená!" Křikl na ni Auron. "To je mi jedno !" Štěkla po něm Jay a rozběhla se směrem k horám kde spí všichni jejich draci. Vešla do jeskyně a potichu šla k Larionovi. "Vzbuť se" zašeptala mu do ouška. Larion otevřel oči a tázavým pohledem se na ni podíval, jako by chtěl říct: "teď ? Vždyť je tam bouřka." Jay ignorovala jeho pohled a nasedla na něj. Larion nechtěně odletěl z úkrytu, nakonec ale musel. Jay potřebovala být sama … promyslet to. V dáli uviděla jeskyni.
Poručila Larionovi , aby tam přistál. Jay z něj seskočila a sedla si úplně na konec jeskyně. Byla tam totiž tma. Nechtěla aby ji Larion viděl jak brečí.
" Proč?! Proč mi to psal? Už tak to je pro mě dost těžké a ještě tohle ?" Honilo se Jay hlavou. Nevěděla zda má jej poslechnout či ne. Dračí klan byla její rodina.
Nikdy ji nezradila a teď ? Měla snad zradit svou rodinu? A k tomu když se zamilovala do Aurona a řekla Raenon, že je její nevlastní sestra ? Bylo toho prostě moc.Pak někdo přistál u vchodu jeskyně. Byl to Auron. Čekala to od něj. "Jay? Jsi tu? " Zeptal se do vzduchu . "VYPADNI !!" Zaječela na něj Jay. Auron, ale neodešel. Šel pomalým krokem k ní až ke konci jeskyně, kde byla čirá temnota. "Jay vím, že to je teď komplikované, ale musím ti něco říct."
Řekl milým hlasem. "Hmm.. mluv." Šeptla k němu. " Víš jak jsem byl před chvílí u draků a chtěl hlídat a ty si tam byla a pak jsem odešel no a..zapomněl jsem si tam dýku tak jsem šel zpět a něco jsem slyšel..." řekl a odmlčel se." A co si přesněji slyšel ?!" Zbystřila Jay. "Slyšel jsem jak si Larionovi říkala že mě...Miluješ". "Jay zrudla jako rajče. Nevěděla co říct. "ehm no já..." nestačila říct a Auron ji utišil svým prstem na jejích rtech a vzápětí ji políbil. Jay najednou opustily všechny myšlenky a celý prostor kde se nacházela neexistovalo nic, jen ona a on. Auron přidával na tempu. Jay byla jako v transu. Nechala se vést. Přerušilo tu nádhernou chvilku blesk. Udeřil asi pět metrů od Dalaray a Lariona .Chytl dračici za krk a přitáhnul ho do jeskyně. Auron s Jay se přestaly líbat. Podívaly se na sebe a pak mu Jay pošeptala do ucha: "Ty mě také miluješ?" Auron nic neřekl jen přikývl. Objaly se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama